Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obecně o plemeni Slovenský čuvač

11. 8. 2008

Slovenský čuvač se výborně k rodině s dětmi, ale především je to hlídací a strážní pes.

 

Originální název: 

 Slovenský čuvač 

Země původu:  

Československo  

Celkový vzhled:  

 Plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají horskému typu psa tvrdé konstituce, statné postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou kostru, povahu živou, ostražitou, neohroženou a bystrou. Je od věků přizpůsoben drsnému podnebí slovenských hor, jmenovitě Tater. Postava tatranského čuvače je formátu mírné obdélníkového, trupem dobře využitého a na silné, dosti vysoké noze. Bystrost a bdělost mu daly jméno, neboť "čuvat" znamená slovensky slyšet a odtud pojmenováni plemene "tatranský čuvač".

 Výška:  

pes 62 - 70 cm 

fena 59 - 65 cm

Váha: 

pes: 36 - 44 kg 
fena: 31 - 37 kg

Osrstění:  

Osrstění je husté, bílé barvy.Mimo končetiny a hlavu osrstění hustý huňatý kožich. U psů je nápadná hříva. Srst na končetinách a na hlavé je krátká a přilehlá. Na zadních stranách končetin poněkud delší. Podsada vyplňuje kožich jemnou hustou chmýřitou vlnou. V létě podsada vylíná, kožich ztratí na huňatosti.

 

Průměrná délka života: 

11 - 12 let

Povaha a využití : 

Na svém (svěřeném) území je velmi ostražitý, bdělý, neohrožený, ostrý, tedy výborný hlídač. Má velkou vnitřní disciplínu a hlídání svěřeného majetku bere velmi vážně. K cizím lidem se zpočátku chová nedůvěřivě, uvážlivě a značně rezervovaně. To může působit až dojmem nesebevědomého psa. Že se však jedná o psa dostatečně sebevědomého, rychlých a razantních reakcí, se plně projeví v momentě, je-li jeho majitel nebo on sám napaden. Pokud se ovšem majitel ve společnosti lidí chová klidně a přátelsky, stejně se chová i pes. Jedná se o plemeno spíše uzavřené povahy, které je stále ve střehu.
Výchova slovenského čuvače musí být důsledná, ale zároveň vyvážená a cílená. Nerad dělá něco, co mu připadá zbytečné, tedy neúčelné. Je to samostatný a velmi vnímavý pes. Aby se nestal příliš samostatným, což mnohým majitelům zrovna nevyhovuje, je nutné se mu hodně věnovat zejména ve štěněčím věku se zaměřením na socializaci a výchovu. V opačném případě si sám vytvoří pravidla a “názor na věc”, což může značně zkomplikovat jeho následující výcvik v poslušnosti, lépe řečeno ovladatelnosti. Právě řádná socializace v rušném prostředí je potřebná, aby z něj vyrostl sebejistý pes v každém prostředí.
Je bystrý, pracovitý, s mimořádně dobrou pamětí, ovšem také notně tvrdohlavý, s neustálou potřebou se sám rozhodovat. Potřebuje rozhodného majitele, s pevnou rukou, který bude vědět, jak již štěněti správně vštěpovat, které místo v žebříčku hierarchie je jeho. I když výchova slovenského čuvače není zrovna snadná, je vyrovnané povahy a zaručeně si získá srdce celé rodiny. Většinou si velmi rozumí s dětmi, umí se chovat k domácím zvířatům, a ani s honěním divoké zvěře nebývají problémy. Vůči jiným psům se čuvač - pes však může chovat poněkud dominantně.
Při dobré výchově je z něj velmi dobrý rodinný pes, který však velmi těžce nese změnu majitele. Doma i na zahradě je klidný, ale na procházce dokáže být značně aktivní, veselý a poměrně temperamentní. Je pohyblivý více, než by se od takového mohutného psa očekávalo. Pohybuje se rychle v každém terénu. Rozhodně není pohodlný. Většinou jsou feny celkově jemnější a bezproblémovější. Jako čistě rodinný pes je tedy vhodnější fena slovenského čuvače.

 

Výcvik slovenského čuvače: 

Přestože slovenský čuvač není typickým představitelem služebního plemene, je ho možné dobře vycvičit. To dokazují výsledky některých psovodů a jejich čuvačů. Obranu lze slovenského čuvače učit, avšak ve velmi krátkých intervalech a zároveň často. Ovšem ke sportovnímu výcviku není vhodný. Obranu totiž bere příliš vážně a nechápe, proč má kousat pouze do ochranného rukávu. Čuvač patří mezi plemena, která o kousání ztrácejí zájem, pokud “to” trvá příliš dlouho. Navíc se nenechají hned tak vyvést z míry, proto figurant, ale i psovod musí být nejen trpěliví, ale i zkušení. Výcvik v obraně přináší větší efekt, pokud se mu figurant věnuje individuálně, nikoliv ve skupině dalších psů. Obranu je vhodnější směrovat na hlídání předmětů a ochranu psovoda (bez nároku na zákus).
Pokud jde o pachové práce, zvládne jak sledování stopy, tak rozlišování předmětů. Je však velmi vhodné s výcvikem pachových prací začít již v nejrannějším štěněčím věku. Pak pracuje s chutí, a zároveň klidně. Míčové hry a skákající míčky jej příliš nezajímají, proto je zapotřebí při výchově a výcviku využívat kouzla pamlsků. Problémy ve výcviku poslušnosti mohou výrazněji nastat zejména při aportování.
Lze jej využít také coby psa pasteveckého, ovšem je bezpodmínečně nutné, aby se se stádem seznámil do 6-ti měsíců svého věku. Také je možné slovenskému čuvači svěřit hlídání objektů, nebo při vhodném výcviku je možné z něj udělat dobrého psa záchranáře. V běžném životě je ho možné použít k tahání vozíků či saní s nákladem. Slovenský čuvač disponuje překvapující fyzickou silou. Je to pes tvrdé, statné, horské konstituce.

Ubytování a péče o psa: 

Je houževnatý, odolný a obdivuhodně otužilý i vůči těm nejtřeskutějším zimám a plískanicím. Rádi leží na sněhu a nerozhodí je ani silný vítr. Slovenský čuvač se hodí na zahradu či zemědělskou usedlost. V městském přetopeném bytě či na sídlišti zrovna šťastný nebude. Nezanevře na vás, ani nebude strádat, pokud bude velkou část dne sám. Ovšem v tom případě potřebuje alespoň přítomnost jiných zvířat či psího kamaráda.
Nepotřebuje žádnou zvláštní péči. V době línání je zapotřebí srst česat denně, případně obden. Jinak postačí pročesání srsti jednou za 10 - 14 dní. Neměl by se často koupat za pomoci šamponu. Je to zkrátka drsný horský chlapík.

Chov:

U slovenského čuvače se téměř nevyskytují žádné dědičné defekty, snad mimo dysplazii kyčelních kloubů, která se však objevuje téměř u každého velkého plemene. Feny mají poměrně početné a bezproblémové vrhy.

Slovenských čuvačů je velmi málo. Po roce 1990 přestal být o ně z důvodu přílivu nejrozmanitějších plemen zájem. Od té doby se ročně odchovávaly průměrně pouze 2 - 3 vrhy ročně, aby štěňata včas našla své nové majitele. Takový malý počet odchovů je téměř tragický. Naštěstí Slováci jsou hrdí na to, co je národní, a v jejich zemi slovenský čuvač rozhodně na pokraji zániku nebyl. Nyní pomalu opět stoupá o slovenského čuvače zájem a nezbývá než si přát, aby tento bílý drahokam opět našel nadšené příznivce. Bezesporu si to zaslouží!


 
 

 

 

 

 

 
 

Portrét