Obecně o plemeni Slovenský čuvač
11. 8. 2008
Slovenský čuvač se výborně k rodině
s dětmi, ale především je to hlídací a strážní pes.
Originální název:
Slovenský čuvač
Země původu:
Československo
Celkový vzhled:
Plemenné
znaky tatranského čuvače odpovídají horskému typu psa tvrdé konstituce, statné
postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou kostru, povahu živou, ostražitou,
neohroženou a bystrou. Je od věků přizpůsoben drsnému podnebí slovenských hor,
jmenovitě Tater. Postava tatranského čuvače je formátu mírné obdélníkového,
trupem dobře využitého a na silné, dosti vysoké noze. Bystrost a bdělost mu
daly jméno, neboť "čuvat" znamená slovensky slyšet a odtud
pojmenováni plemene "tatranský čuvač".
Výška:
pes 62 - 70 cm ,
fena 59 - 65 cm
Váha:
pes: 36 - 44 kg
fena: 31 - 37 kg
Osrstění:
Osrstění
je husté, bílé barvy.Mimo končetiny a hlavu osrstění hustý huňatý kožich. U psů
je nápadná hříva. Srst na končetinách a na hlavé je krátká a přilehlá. Na
zadních stranách končetin poněkud delší. Podsada vyplňuje kožich jemnou hustou
chmýřitou vlnou. V létě podsada vylíná, kožich ztratí na huňatosti.
Průměrná délka života:
11
- 12 let
Povaha a využití :
Na svém (svěřeném) území je velmi ostražitý, bdělý,
neohrožený, ostrý, tedy výborný hlídač. Má velkou vnitřní disciplínu a hlídání
svěřeného majetku bere velmi vážně. K cizím lidem se zpočátku chová
nedůvěřivě, uvážlivě a značně rezervovaně. To může působit až dojmem
nesebevědomého psa. Že se však jedná o psa dostatečně sebevědomého, rychlých a
razantních reakcí, se plně projeví v momentě, je-li jeho majitel nebo on sám
napaden. Pokud se ovšem majitel ve společnosti lidí chová klidně a přátelsky,
stejně se chová i pes. Jedná se o plemeno spíše uzavřené povahy, které je stále
ve střehu.
Výchova slovenského čuvače musí být důsledná, ale zároveň vyvážená a
cílená. Nerad dělá něco, co mu připadá zbytečné, tedy neúčelné. Je to
samostatný a velmi vnímavý pes. Aby se nestal příliš samostatným, což mnohým
majitelům zrovna nevyhovuje, je nutné se mu hodně věnovat zejména ve štěněčím
věku se zaměřením na socializaci a výchovu. V opačném případě si sám vytvoří
pravidla a “názor na věc”, což může značně zkomplikovat jeho následující výcvik
v poslušnosti, lépe řečeno ovladatelnosti. Právě řádná socializace v rušném
prostředí je potřebná, aby z něj vyrostl sebejistý pes v každém prostředí.
Je bystrý, pracovitý, s mimořádně dobrou pamětí, ovšem také notně
tvrdohlavý, s neustálou potřebou se sám rozhodovat. Potřebuje rozhodného
majitele, s pevnou rukou, který bude vědět, jak již štěněti správně vštěpovat,
které místo v žebříčku hierarchie je jeho. I když výchova slovenského čuvače
není zrovna snadná, je vyrovnané povahy a zaručeně si získá srdce celé rodiny.
Většinou si velmi rozumí s dětmi, umí se chovat k domácím zvířatům, a ani s
honěním divoké zvěře nebývají problémy. Vůči jiným psům se čuvač - pes však
může chovat poněkud dominantně.
Při dobré výchově je z něj velmi dobrý rodinný pes, který však velmi
těžce nese změnu majitele. Doma i na zahradě je klidný, ale na procházce dokáže
být značně aktivní, veselý a poměrně temperamentní. Je pohyblivý více,
než by se od takového mohutného psa očekávalo. Pohybuje se rychle v každém
terénu. Rozhodně není pohodlný. Většinou jsou feny celkově jemnější a
bezproblémovější. Jako čistě rodinný pes je tedy vhodnější fena slovenského
čuvače.
Výcvik slovenského čuvače:
Přestože slovenský čuvač není typickým představitelem
služebního plemene, je ho možné dobře vycvičit. To dokazují výsledky některých
psovodů a jejich čuvačů. Obranu lze slovenského čuvače učit, avšak ve velmi
krátkých intervalech a zároveň často. Ovšem ke sportovnímu výcviku není vhodný.
Obranu totiž bere příliš vážně a nechápe, proč má kousat pouze do ochranného
rukávu. Čuvač patří mezi plemena, která o kousání ztrácejí zájem, pokud “to”
trvá příliš dlouho. Navíc se nenechají hned tak vyvést z míry, proto figurant,
ale i psovod musí být nejen trpěliví, ale i zkušení. Výcvik v obraně přináší
větší efekt, pokud se mu figurant věnuje individuálně, nikoliv ve skupině
dalších psů. Obranu je vhodnější směrovat na hlídání předmětů a ochranu psovoda
(bez nároku na zákus).
Pokud jde o pachové práce, zvládne jak sledování stopy, tak rozlišování
předmětů. Je však velmi vhodné s výcvikem pachových prací začít již v
nejrannějším štěněčím věku. Pak pracuje s chutí, a zároveň klidně. Míčové hry a
skákající míčky jej příliš nezajímají, proto je zapotřebí při výchově a výcviku
využívat kouzla pamlsků. Problémy ve výcviku poslušnosti mohou výrazněji nastat
zejména při aportování.
Lze jej využít také coby psa pasteveckého, ovšem je bezpodmínečně
nutné, aby se se stádem seznámil do 6-ti měsíců svého věku. Také je možné
slovenskému čuvači svěřit hlídání objektů, nebo při vhodném výcviku je možné z
něj udělat dobrého psa záchranáře. V běžném životě je ho možné použít k tahání
vozíků či saní s nákladem. Slovenský čuvač disponuje překvapující fyzickou
silou. Je to pes tvrdé, statné, horské konstituce.
Ubytování a péče o psa:
Je houževnatý, odolný a obdivuhodně otužilý i vůči těm
nejtřeskutějším zimám a plískanicím. Rádi leží na sněhu a nerozhodí je ani
silný vítr. Slovenský čuvač
se hodí na zahradu či zemědělskou usedlost. V městském přetopeném bytě či na
sídlišti zrovna šťastný nebude. Nezanevře na vás, ani nebude strádat, pokud
bude velkou část dne sám. Ovšem v tom případě potřebuje alespoň přítomnost
jiných zvířat či psího kamaráda.
Nepotřebuje žádnou zvláštní péči. V době línání je zapotřebí srst česat
denně, případně obden. Jinak postačí pročesání srsti jednou za 10 - 14
dní. Neměl by se často koupat za pomoci šamponu. Je to zkrátka drsný horský
chlapík.
Chov:
U slovenského čuvače se téměř
nevyskytují žádné dědičné defekty, snad mimo dysplazii kyčelních kloubů, která
se však objevuje téměř u každého velkého plemene. Feny mají poměrně početné a
bezproblémové vrhy.
Slovenských čuvačů je
velmi málo. Po roce 1990 přestal být o ně z důvodu přílivu nejrozmanitějších
plemen zájem. Od té doby se ročně odchovávaly průměrně pouze 2 - 3 vrhy ročně,
aby štěňata včas našla své nové majitele. Takový malý počet odchovů je téměř
tragický. Naštěstí Slováci jsou hrdí na to, co je národní, a v jejich zemi
slovenský čuvač rozhodně na pokraji zániku nebyl. Nyní pomalu opět stoupá o
slovenského čuvače zájem a nezbývá než si přát, aby tento bílý drahokam opět
našel nadšené příznivce. Bezesporu si to zaslouží!